Poselství pro Maoka a Šimonku (a nejen pro ně)

(přijala Světluška   7.7.2007)

 

Touha letět k oblakům je přirozeností tvojí duše. Nastává okamžik rozhodnutí,zda ji necháš letět a získáš tak možnost dívat se na všechno ve svém životě z nadhledu a přitom zůstat nohama na zemi. Roztáhnout křídla a letět znamená získat pocit svobody tolik potřebný k tomu , abychom se mohli rozvíjet přes naše poznání a přirozeně využívat našich zkušeností, aniž bychom přemýšleli zda činíme správně a pochybovali o našich rozhodnutích. Jen tak jsme schopni přijímat změny v našem životě a vidět je jako možnost našeho dalšího rozvoje a posunu. Jsou nedílnou součástí našeho vývoje a přes ně si vesmír ověřuje, zda jsme ochotni využít získané životní zkušenosti v náš prospěch neboli jít s proudem života bez obav, strachu a pochybností a věřit, že vše je tak jak má být a vše se odehrává přesně tak, jak potřebuješ.

Protože vesmír  nám ve své nekonečné moudrosti  posílá všechno, co v daný okamžik ke svému životu potřebujeme a když pochybuješ, proč se nezeptáš a nežádáš o vysvětlení? On je připraven ti je poskytnout a odpovědět na všechny tvoje otázky, stačí se zeptat a poprosit, odpovědi přijdou. Vesmír po nás chce, abychom si za všech okolností zachovávali vnitřní jednotu, byli ve svém středu, protože kdo zůstává ve svém středu je v jednotě s celým vesmírem a nic a nikdo mu nestojí v cestě. Pak se může dobrovolně rozhodovat co udělá se svým životem a on nás v našich rozhodnutích podpoří. Pokud však ztrácíme svou vnitřní jednotu, musí nás zastavit, protože ví, že kdyby nás nechal jít dál, ještě více bychom si ublížili. Všechna tato „nucená zastavení“ jsou upozorněním, že se máme uklidnit, nebát se nahlédnout sami do sebe, zjistit co nám narušuje naši vnitřní jednotu a získat ji zpět, mít znovu vnitřní klid a mír. Zároveň nám k tomu poskytne všechny prostředky a potřebnou pomoc, záleží na nás jestli k tomu natáhneme ruce a využijeme to co nám nabízí. Někdy stačí položit si otázku: “Co mi má tato situace přinést? Co se z ní mám naučit?“

To je první krok k vnitřní změně. Každý z nás má ve vesmíru své místo, dohromady tvoříme velký orchestr, který hraje nádhernou hudbu. Když vypadneme ze svého rytmu, musí nás zastavit, aby se celý orchestr dostal zpět do harmonie a krásná hudba mohla znít v každém z nás. Všechna tato zastavení jsou v náš prospěch, abychom se sjednotili na úrovni fyzické i duchovní. Naší jedinou povinností v životě je žít a být šťastný a když se nám něco nepovede nebo upadneme, nic se neděje. On nám vždy dá nové příležitosti jak to napravit a udělat lépe, všechno jsou to pouhé zkušenosti, přes které se učíme.

Nebrat si nic osobně, přistupovat k sobě s láskou, nevytvářet si domněnky a dělat vše co nejlépe, to je to jediné, co bychom se měli naučit a náš život pak bude plný radosti, pohody, harmonie a štěstí, protože prostě „budeme vědět,že víme“. Když upadneme, záleží jen na nás jak rychle vstaneme, čím dříve to uděláme, tím rychleji se bude moci naše situace napravit. Ten kdo se jednou naučí naslouchat vesmírné hudbě nemá problém se znovu vrátit do jejího rytmu a na své místo ve vesmírné mozaice a je schopný to naučit i ty ostatní. Naslouchejte své vnitřní hudbě a udržujte ji ve správném rytmu, tak si totiž budete udržovat v harmonii a rovnováze fyzickou i astrální rovinu nebo jinak řečeno rozum, tělo i duše budou spolu tvořit rovnovážný trojúhelník a spolupracovat tak jak mají. No a když poprosíte  pomocníčky, které kolem sebe máte(všechny astrální bytosti z jemnohmotného světa nejen andílky), tak vám to půjde ještě lépe a mnohem rychleji. Vesmír ve své nekonečné moudrosti a lásce to zařídil tak, že na nic nejsme sami, na všechno nám posílá pomoc, stačí jen maličkost-poprosit a vše se dá do pohybu.

 

Pro www.cestakduze.webnode.cz napsala Světluška. Tento článek je možné šířit dál

nekomerčním způsobem , pokud bude připojena tato poznámka, včetně aktivního

odkazu na výše uvedené webové stránky. Děkuji za respektování této podmínky.