Přestaň se bát

Abychom mohli praktikovat "Čtyři dohody" a dosáhnout vítězství lásky, musíme se nejdříve zbavit strachu. Strach je zdrojem všech negativních dohod, které s životem uzavíráme. Může nás připravit o radost, naše přirozené právo. Jestliže se dokážeme podívat na život a svět beze strachu a posuzování, uvědomíme si, že sen, který sníme - realita - může být takový, jaký si přejeme.

Ukázka z knihy Přestaň se bát – Toltécký průvodce ke svobodě a radosti.

Učení Dona Miguela Ruize.

 

Namluvte si prosím toto cvičení na magnetofonovou pásku. Pak si pusťte záznam, zavřete oči a poslouchejte. Použijte svou představivost ke snění tohoto příběhu.

 V tomto snu jsem se v poledne ocitl v nejpůvabnějším lese. Jsem obklopen krásou a cítím se příjemně. Vidím sluneční paprsky ozařující stromy a keře. Vidím motýly a slyším hukot řeky. Přicházím k ní, pod velkým stromem tam sedí starý muž. Muž s bílou bradkou a pronikavýma, laskavýma očima vyzařuje jasnou auru krásných barev. Sedím před ním a čekám, dokud si nevšimne mé přítomnosti a nepodívá se na mě.Ptám se: „Jak můžeš vysílat takové krásné barvy? Mohl bys mě naučit, jak se to dělá?

Usmívá se na mě. „Tvoje žádost ve mně vyvolává vzpomínky, protože kdysi jsem viděl svého učitele dělat totéž a položil jsem mu stejnou otázku. Jako odpověď otevřel svou hruď, vyňal z ní srdce a vzal z něj zářící plamen. Pak otevřel mou hruď a vložil ten plamen do mého srdce. Od toho okamžiku se ve mně všechno změnilo, protože ten plamen byla bezvýhradná láska. Cítil jsem ten plamen lásky, který se rozhořel do stravujícího ohně. Sdílel jsem lásku a poskytoval ji bezvýhradně každé buňce svého těla. Toho dne jsem splynul se svým tělem v jedno.

Rozhodl jsem se milovat svou mysl. Miloval jsem každý cit, každou myšlenku, každý pocit a každý sen. Oheň toho muže mou mysl úplně proměnil a moje mysl zase milovala mě, takže se ve mně oheň rozrůstal ještě víc a já jsem cítil potřebu se ještě víc dělit o svou lásku.

Rozhodl jsem se vložit svou lásku do každého stromu, do každé květiny, každého lístku trávy a do všech rostlin v celém lese. Odpovídaly na ni a také mě milovaly, až jsme splynuli v jedno.

Moje láska se však nadále zvětšovala a rozšiřovala a já jsem měl ještě větší potřebu se o ni dělit. Rozhodl jsem se vložit malý kousek lásky do každého kamene, do hlíny, do každého kovu na zemi, a ony mě také milovaly. Stali jsme se jedním celkem.

Moje láska přesto rostla dál. A tak jsem její část vložil do každého zvířete – do ptáků, koček a psů. Milovali mě na oplátku a chránili mě. Splynuli jsme vjedno.

Moje láska rostla dál, a tak jsem se rozhodl milovat vodu. Miloval jsem déšť, sníh, řeky, jezera a oceány a spojil jsem se s vodou vjedno. Když moje láska rostla dál, rozhodl jsem se milovat atmosféru, vánek, hurikán, tornádo a spojili jsme se vjedno a ony mi lásku vracely.

Ani tam však nekončila. Rostla ještě víc a já se obrátil tváří k nebi, kde jsem viděl Slunce, Měsíc a hvězdy. I do nich jsem se rozhodl vložit kus lásky a ony milovaly mě a splynuli jsme vjedno.

Znovu se moje láska rozšířila a rozhodl jsem se podělit se o ni s každým člověkem, se staršími i mladšími, s každým mužem, ženou a dítětem, až jsme splynuli vjedno.

Ať teď jdu kamkoli, vždy tam na sebe čekám.“

Pak si ten stařec rukama otevřel hruď a před mýma očima z ní vyňal srdce. Vzal z něj plamen a otevřel mou hruď a mé srdce a ten plamen do něj vložil.

Když jsem otevřel oči, cítil jsem, že se z plamene stal oheň. Nyní sdílím svou lásku s vámi.

V tento okamžik si otevírám hruď, vyjímám ze svého srdce malý plamen a otevírám vaši hruď a vaše srdce. Vkládám plamen do vašeho srdce. Ten plamen mého srdce je plamenem Krista. A to je sen.