Dobrá vůle

Dobrá vůle je ochota v danou chvíli udělat to, co je potřeba do lásky, harmonie a jednoty, pro sebe i pro druhé.

Např. odpuštění, přijetí, poskytnout či přijmout svobodu, samostatnost, zodpovědnost, mír, soucit, pravdu, důstojnost, úctu,  laskavost, pomoc, milost, péči, ochranu, podporu a to vše s láskou.

Ne to, co chceme, ale co potřebujeme, co je třeba tady a teď.

V tom je velký rozdíl.

Chtít pro sebe i pro druhé můžeme třeba i to, co není dobré pro nás ani pro ostatní. To co chceme může být v rozporu s řádem universa. Třeba to, co nám ničí zdraví, co nás omezuje, co nám neprospívá, udržuje nás ve strachu, lži, nejistotě, v podmínkách nedůstojných pro lidský život. Dlouho jsme třeba v takových podmínkách žili a nyní si to ani neuvědomujeme, jak nám to škodí a že můžeme žít jinak a svobodněji

Většinou to chce naše ego, ne naše srdce.

Většinou jde o to, že ještě v životě něco neumíme a místo, abychom se to naučili, tak to chceme po druhých. Ve své nevědomosti se často ve vztazích dožadujeme toho, co nám nepřísluší a to, co je podstatné neřešíme.

Např. dožadujeme se toho, aby nás druhý finančně zajišťoval, psychicky uklidňoval, aby za nás rozhodoval, převzal za nás zodpovědnost, věnoval nám tolik pozornosti, kolik mi chceme, aby se choval, jak mi chceme, aby tu byl druhý jen pro nás a ne pro druhé, aby dělal, co mu řekneme, aby nás poslouchal, aby neměl vlastní názor, aby neměl své vlastní zájmy, protože je to na úkor nás atd. Manželské poradny jsou toho plné.

A naopak.

Co je ve vztahu naopak nutné a bez čeho vztah nemůže fungovat. O co je třeba si ve vztahu říci a trvat na tom – např. laskavost, úcta, přijetí, ohleduplnost, tolerance, svoboda, soucit, mír, radost, vzájemnost, důvěra, souznění, otevřenost, upřímnost, empatie, zájem, ochota aj.

Pokud vám to partner z nějakého důvodu nemůže poskytnout, je třeba aby měl dobrou vůli a začal na těchto vlastnostech u sebe pracovat. Aby pochopil, kde nechal svojí laskavost, důvěru, víru, lásku, moudrost, klid a mír v duši. Tedy to, co může poskytovat dál.

Bez těchto vlastností se nedá ve vztahu bez následků žít. Pokud vám ostatní tvrdí jak jsou v takovém vztahu šťastní, pouze předstírají a hrají pro sebe i druhé divadlo. Nemají dobrou vůli říci pravdu.

Dobrá vůle je žít dobrovolně a s radostí v souladu s řádem života a  stvoření, v lásce, harmonii a jednotě.

Dobrá vůle nás všechny spojuje v rovině ducha, který pomáhá, léčí, prospívá a vede k růstu.

 

Máme dobrou vůli urovnat všechny naše vztahy, včetně vztahu sama k sobě do lásky, klidu a harmonie? ( když to nejde ve vnějším světě, alespoň mentálně v sobě)

Máme dobrou vůli přijmout svůj život, ať už byl – je jakýkoliv a změnit ho?

Máme dobrou vůli se o sebe postarat na všech rovinách – fyzické, mentální, emocionální a duchovní?

Máme dobrou vůli pomáhat druhým?

Máme dobrou vůli to vše vymyslet jak to uděláme?

Máme dobrou vůli se učit nové věci, vzorce chování, nový pohled na sebe a život?

Nebo se cukáme a vzdorujeme?

Děláme co je v životě třeba nebo jenom to, co chceme?

 

Dělejme tedy to, co je v našich životech třeba do lásky, harmonie a míru a ne to, co chceme, když to nesouvisí s láskou, mírem a jednotou nás všech.

Buďme ve svém jednání a konání příkladem dobré vůle pro druhé.

S dobrou vůlí můžeme spokojeně budovat a tvořit šťastný život v hojnosti nejen pro sebe, ale i  pro ostatní.

Převzato z: Dobrá vůle je ochota v danou chvíli udělat to, co je potřeba do lásky, harmonie a jednoty, pro sebe i pro druhé.

Např. odpuštění, přijetí, poskytnout či přijmout svobodu, samostatnost, zodpovědnost, mír, soucit, pravdu, důstojnost, úctu,  laskavost, pomoc, milost, péči, ochranu, podporu a to vše s láskou.

Ne to, co chceme, ale co potřebujeme, co je třeba tady a teď.

V tom je velký rozdíl.

Chtít pro sebe i pro druhé můžeme třeba i to, co není dobré pro nás ani pro ostatní. To co chceme může být v rozporu s řádem universa. Třeba to, co nám ničí zdraví, co nás omezuje, co nám neprospívá, udržuje nás ve strachu, lži, nejistotě, v podmínkách nedůstojných pro lidský život. Dlouho jsme třeba v takových podmínkách žili a nyní si to ani neuvědomujeme, jak nám to škodí a že můžeme žít jinak a svobodněji

Většinou to chce naše ego, ne naše srdce.

Většinou jde o to, že ještě v životě něco neumíme a místo, abychom se to naučili, tak to chceme po druhých. Ve své nevědomosti se často ve vztazích dožadujeme toho, co nám nepřísluší a to, co je podstatné neřešíme.

Např. dožadujeme se toho, aby nás druhý finančně zajišťoval, psychicky uklidňoval, aby za nás rozhodoval, převzal za nás zodpovědnost, věnoval nám tolik pozornosti, kolik mi chceme, aby se choval, jak mi chceme, aby tu byl druhý jen pro nás a ne pro druhé, aby dělal, co mu řekneme, aby nás poslouchal, aby neměl vlastní názor, aby neměl své vlastní zájmy, protože je to na úkor nás atd. Manželské poradny jsou toho plné.

A naopak.

Co je ve vztahu naopak nutné a bez čeho vztah nemůže fungovat. O co je třeba si ve vztahu říci a trvat na tom – např. laskavost, úcta, přijetí, ohleduplnost, tolerance, svoboda, soucit, mír, radost, vzájemnost, důvěra, souznění, otevřenost, upřímnost, empatie, zájem, ochota aj.

Pokud vám to partner z nějakého důvodu nemůže poskytnout, je třeba aby měl dobrou vůli a začal na těchto vlastnostech u sebe pracovat. Aby pochopil, kde nechal svojí laskavost, důvěru, víru, lásku, moudrost, klid a mír v duši. Tedy to, co může poskytovat dál.

Bez těchto vlastností se nedá ve vztahu bez následků žít. Pokud vám ostatní tvrdí jak jsou v takovém vztahu šťastní, pouze předstírají a hrají pro sebe i druhé divadlo. Nemají dobrou vůli říci pravdu.

Dobrá vůle je žít dobrovolně a s radostí v souladu s řádem života a  stvoření, v lásce, harmonii a jednotě.

Dobrá vůle nás všechny spojuje v rovině ducha, který pomáhá, léčí, prospívá a vede k růstu.

 

Máme dobrou vůli urovnat všechny naše vztahy, včetně vztahu sama k sobě do lásky, klidu a harmonie? ( když to nejde ve vnějším světě, alespoň mentálně v sobě)

Máme dobrou vůli přijmout svůj život, ať už byl – je jakýkoliv a změnit ho?

Máme dobrou vůli se o sebe postarat na všech rovinách – fyzické, mentální, emocionální a duchovní?

Máme dobrou vůli pomáhat druhým?

Máme dobrou vůli to vše vymyslet jak to uděláme?

Máme dobrou vůli se učit nové věci, vzorce chování, nový pohled na sebe a život?

Nebo se cukáme a vzdorujeme?

Děláme co je v životě třeba nebo jenom to, co chceme?

 

Dělejme tedy to, co je v našich životech třeba do lásky, harmonie a míru a ne to, co chceme, když to nesouvisí s láskou, mírem a jednotou nás všech.

Buďme ve svém jednání a konání příkladem dobré vůle pro druhé.

S dobrou vůlí můžeme spokojeně budovat a tvořit šťastný život v hojnosti nejen pro sebe, ale i  pro ostatní.

Převzato z: www.rokzmen2012.cz