Jak být zdrojem lásky

Na své cestě do vyšších rovin vědomí, na níž si čím dál více uvědomujete důležitost lásky ve vašem životě, budete muset pravděpodobně pracovat také s energií zloby a bolesti, v druhých i v sobě. Učit se zůstat při setkání s těmito energiemi vyrovnaní a ve svém srdci,  je sou­částí procesu vývoje duše ke světlu. Když se cítíte od druhých oddělení nebo zranění a mys­líte si, že vám ublížili a způsobili vaši bolest či neštěstí, je možná načase prozkoumat, co se máte z těchto lekcí, které jste si vytvořili, naučit. 

Bezpodmínečná láska je učení se být raději zdrojem lásky, než čekat, až jím budou druzí. Bezpodmínečně milovat znamená mít neustále otevřené srdce. To vám půjde, odpoutáte-li se od očekávání, že se druzí budou chovat podle vašich představ, a nebudete po nich chtít, aby byli někým jiným, než jsou. To znamená vzdát se potřeby, aby vám lidé něco dávali, jednali určitým způso­bem nebo reagovali s láskou. Mnozí z vás čekáte, že k vám lidé budou vstřícní a laskaví dřív, než to uděláte vy sami.

 

Bezpodmínečná láska vám umožňuje spojit se s ostat­ními, aniž byste ztratili své hranice,  abyste se mohli „setkat" s lidmi, učte se znát své hranice.

Lidé touží po spojení, po intimních vztazích, a zároveň po své samostatnosti, po oddělenosti. Je-li vám nějaký vztah příliš těsný, jste-li nuceni k něčemu, co nechcete, je to nejspíš proto, že sami nemáte ujasněné své hranice. Často obviňujete ty druhé, protože to je snazší, nicméně jste to vy, kdo si potřebuje udělat jasno v tom, kdo jste. A naopak: žádáte-li vy od druhých něco, co vám stále nedávají, nejspíš po nich chcete, aby vám vyplnili vaši vlastní prázdnotu. Tu však můžete v konečném důsledku naplnit vždycky jen vy sami.

 

Vezměme si příklad ženy, která trpí ve vztahu se svým mužem, který po ní neustále žádá víc, než ona chce dát. Chce více jejího času, pozornosti a závazků. Žena viní svého muže z toho, že ji příliš omezuje. Příčina je však v ní a dokud si to neuvědomí, bude si stále přitahovat podobné typy mužů a vztahů. Její vnitřní vzorec se může ve vnějším světě projevit také v opačné podobě. Buď si bude přitahovat muže příliš omezující, nebo naopak velmi neochotné či neschopné nava­zovat jakýkoliv vztah. Tato žena necítí sebe sama. Dokud si neuvědomí, kde končí ona a kde začínají druzí, bude muset o své hranice neu­stále bojovat. Podvědomě se bude snažit vyhýbat se závaz­kům, protože je bude vnímat jako ohrožení své identity. Pokud si neujasní, kdo je, bude se cítit utlačovaná jakýmkoliv, byť sebemenším požadavkem. Kdyby si byla vědoma svých hranic, nebylo by pro ni těžké říci "ne". Kdyby měla jasno sama v sobě, nepřitahovala by si vztahy, které její hranice tes­tují. Jakmile si ujasní, kolik ze sebe chce dát a jaká výměna mezi ní a druhými je pro ni přijatelná, začne si přitahovat vztahy odpovídající tomuto jejímu novému vnitřnímu obrazu.

 

Bezpodmínečná láska transformuje strach.

Strach je jako stálý hluk v pozadí a ovlivňuje mnohá roz­hodnutí i akce. Postavit se strachu vyžaduje odvahu a sílu. Až si budete více uvědomovat energie, budete si více vědomi i strachu. Prozkoumejte ho nejdříve v sobě, i když ho uvidíte asi daleko snadněji v druhých. Podíváte-li se na svého přítele nebo partnerku a uvidíte v nich nějaké místo, kde jsou uza­vření nebo mají strach, přesvědčte se, není-li to odraz vašeho vlastního vnitřního prostoru, který potřebuje více lásky. Je snazší vidět něco na druhých než v sobě. Proto se často setkáváte s lidmi, kteří vám na sobě ukazují to, co se sami učíte. Na lidech vidíte takové věci, na kterých sami pracujete. Proto vás tak přitahují, ať jsou to dobré vlastnosti, nebo něco, co kritizujete.

 

Strach může pramenit také z vašich myšlenkových vzorců. Vidím všeobecně rozšířené myšlenky, které vám říkají, že nej­ste dost dobří a že, nebudete-li se mít neustále na pozoru, můžete dopadnout špatně. Tyto takzvané masové myšlenkové formy sdílí na vaší planetě mnoho lidí. Vydáte-li se vzhůru, do vyšších rovin vesmíru, sami se s nimi dříve nebo později v sobě setkáte. Strach se projevuje v silně sebekritických myš­lenkách — když se bojíte, že jste někoho zklamali, že se dost nesnažíte nebo že nejste dost dobří.

Objeví-li se ve vás strach ve chvílích, kdy navazujete nový vztah, neodsuzujte se. Strach je jako skryté proudy, čím více z něj objevíte a postavíte se mu čelem, tím lépe jej můžete vyléčit svou bezpodmínečnou láskou a sebepřijetím.

 

Jak objevíte své strachy? Podívejte se na nějakou oblast své­ho života, kde se chcete o něčem rozhodnout. Cítíte v sobě nějaký důvod, proč byste nemohli svobodně udělat, co chce­te. Možná objevíte strach, že na to nemáte dost peněz, nebo že to sami nezvládnete, že neuspějete, nebo že si vás druzí zne­líbí a nebudou vás chtít, když si budete stát za svým a nebu­dete žít podle nich. Při úvahách o tom, jak se rozhodnout, se ptejte, co byste dělali, kdybyste si byli zcela jistí, že jste v bez­pečí, nic se vám nemůže stát a že jste vedeni a milováni vyšší­mi silami vesmíru? Kdybyste věděli, že vaše duše je s vámi, vše­možně vám pomáhá a že můžete plně důvěřovat svému vyššímu já, rozhodli byste se jinak? Toto je jedna z cest, jak odkrýt svůj strach.

 

Strach je prostor, který ještě neobjevil lásku. Strach se často maskuje za logicky či racionální důvod, proč to či ono nemůžete udělat. Někdy se skrývá pod rouš­kou pocitu, že vám někdo v něčem brání. Svůj strach můžete schovat za ledacos — svalujete vinu na druhé, odmítáte odpo­vědnost, rozhodujete se, že něco stejně nedokážete — „tak proč se snažit?" — zlobíte se, před něčím utíkáte a podobně. Čím zakrýváte svůj strach? Když odhalíte, že takto uhýbáte, ze všeho nejdřív si uvě­domte a přiznejte, že důvodem, proč to děláte nebo proč nemáte dobrý pocit ze sebe či z druhých, je jednoduše strach — váš vnitřní prostor, který potřebuje vaši bezpodmínečnou lásku. Milujte tuto svou část, nekritizujte ji. Buďte ochotní podívat se zpříma na vše, čemu se vyhýbáte. Nemusíte se omlouvat, předstírat silná ramena, ani si myslet, že za nic nestojíte. Jakmile svůj strach uvidíte, bude se vám s ním pra­covat daleko snadněji. Bolest a pocit oddělenosti může vyvo­lat jen strach schovaný pod nejrůznějšími záminkami.

 

Jednou z možností, jak svůj strach objevit, je zamyslet se nad něčím, co chcete vytvořit, ale bojíte se, že to nepůjde. Pak si zapište všechny důvody, proč si myslíte, že to nejde. Až své úvahy dokončíte, převraťte všechny své výpovědi v pozitivní výroky: napište si, proč můžete vytvořit, co chcete. Uvidíte, že strach se rozpouští ve světle vědomí. Láska — jako teplé slunce svítí­cí na ledovou planinu — rozpouští jakékoliv bariéry a bolesti. Vaše strachy se v jejím záření promění ve vodu a vypaří se.

 

Když si všimnete, že odpovídáte na jednání druhých spíš ve strachu než v lásce, když se před nimi stahujete, bojíte se, že vás odmítnou, odsoudí nebo že po vás budou chtít příliš, poděkujte si, že jste si uvědomili, že máte strach. Milujte tu svou část, která se bojí, a začněte vyzařovat bezpodmínečnou lásku.

 

Když soudíte nebo kritizujete, jste nejvíce vystaveni vlivu energie druhých. Díváte-li se na druhé a říkáte si: „Měli by víc pracovat a něco se sebou dělat," přitahujete si prostřednic­tvím těchto myšlenek jejich negativní energii. To, co v lidech vidíte, budete také prožívat ve vašem vztahu, protože na cokoliv se zaměříte, to vyvoláváte na povrch. To, čeho se bojíte, si přitahujete. Spojte se svou jemnou a milující částí, s vaším vyšším a moudřejším já, které vám vždycky ukazuje, jak být láskyplnější.

 

Když vnímáte mezi sebou a druhými nepříjemné bloky nebo bariéry, je to znamení, že potřebujete vysílat k druhým i k sobě více lásky. I když se rozhodnete nebýt s nimi tak často, budou mít z vaší lásky, kterou jim pošlete, užitek. Něk­teří z vás se snažíte vypadat neochvějně a silně a jednáte, jako byste chtěli říct „mně nemůžete ublížit". Jenže takové jednání vytváří právě strach a bolest a přitahuje vám od druhých ještě více negativity, což vás nutí tvářit se ještě neporazitelněji.

 

Zamyslete se nad tím, kdy máte chuť zavřít srdce — kdy si říkáte: „Tak to stačilo, tento člověk ke mně není dost hodný, myslím, že jdu pryč." V jakémkoliv vztahu, bez ohledu na to, jak je dlouhodobý či pevný, se najdou momenty či období, kdy bude výzvou nechat své srdce otevřené. Jak jinak byste se naučili bezpodmínečné lásce než tak, že se postavíte všem svým zvykům a životním situacím, v nichž své srdce zavíráte. Kdykoliv se přistihnete, že se chcete uzavřít, uvědomte si, že máte šanci přetvořit nějaký svůj vzorec a učit se mít své srdce otevřené. I tak se můžete rozhodnout vztah opustit nebo jej změnit, ale můžete to udělat s láskou. Možná jste nejraději s přáteli, s nimiž nemáte žádné problémy, kteří ve vás nikdy neprobudí chuť nebo potřebu se uzavřít. Jenže s lidmi, kteří vás nikdy nestaví před výzvu zůstat otevření a milující, se možná nespojujete v srdci. Srdce se vždycky zabývá důvěrou, otevíráním se a dosahováním nových úrovní přijetí a pocho­pení druhých. Milovat se učíte, když vstupujete do situaci které pro vás nejsou snadné.

 

Znakem bezpodmínečné lásky je tolerance. Když se doká­žete vnitřně usmívat, třebaže lidé dělají něco, co vám dříve vadilo, a posíláte jim hřejivé pochopení a myšlenku lásky, vysvobodíte se z vlivu jejich chování. Tolerance je schopnost zůstat klidní a nepohnutí, ať se děje, co se děje, a nechat lidem svobodu být sami sebou a dělat své chyby. Váš tole­rantní přístup je jako přívětivý a bezpečný přístav, v němž lidé mohou spočinout a koupat se ve světle vašeho přijetí.

 

Cokoliv dáte druhým, je zároveň darem pro vás. Schopnost přijmout lidi takové, jací jsou, je velká výzva. Až se tomu budete učit, budete zároveň obdarovávat i sami sebe. Když na vás někdo křičí nebo mluví tónem či způso­bem, který ve vás vyvolává zlobu, smutek nebo potřebu bránit se, začněte mu telepaticky posílat lásku. Vraťte se do svého míruplného centra a uvolněně dýchejte. Nečekejte žádnou specifickou reakci. Připomínejte si, že posíláte-li lásku, zvyšu­jete své vibrace. Buď se tento člověk brzy změní, nebo časem zjistíte, že si už podobné situace ani nevytváříte.

 

Vztahy před vás staví výzvy nechat své srdce otevřené a cítit k druhým lásku. Důležité je i umění nebránit se. Jde o pocit, že není co bránit, skrývat nebo za co se přehnaně omlouvat. Vycházejte přitom ze sebepřijetí, a nikoliv z ospra­vedlňování svého chování, které chcete zlepšit. Budete-li se za něj odsuzovat, uváznete v něm ještě déle. Lidé se často bojí, ať už z bolesti či pocitu ublíženosti, přiznat, že se mohou mýlit. Někdy se navenek tváříte, jakoby se nic nedělo, i když se uvnitř cítíte rozhození a neklidní. Dáte-li však druhým najevo své opravdové pocity, otevřete si komunikační kanál a můžete se s nimi spojit hlouběji.

 

Možná chcete, aby si každý myslel, že jste dokonalí, a tak hrajete roli: „jsem v pořádku, nedělejte si starosti, já to zvlád­nu, žádnou pomoc nepotřebuji." Tím vytváříte mezi sebou a druhými bariéru, která vám znemožňuje prožívat lásku ve chvílích, kdy ji nejvíc potřebujete. Všimli jste si, kolik lásky cítí­te k druhým, když ukáží svou zranitelnost a přiznají, že si nejsou jisti, jak to či ono zvládnou, místo aby předstírali, že všechno vědí? Nebojte se ukázat se takoví, jací opravdu jste. Když nemáte co bránit, váš život se zjednoduší, protože nemusíte předstírat nic, co nejste.

 

Život je složitější, když si myslíte, že musíte bránit své názory, myšlenky nebo sebe sama. Řekl bych, že přesvědčení a myšlenky, které nejvíce bráníte, stejně nejsou vaše. Málokdy se vás dotkne, že někdo zpochybní to, čím jste si jistí. Ale oblasti, kde si jistí nejste, bráníte často nejsilněji. Příště, až budete mít pocit, že se musíte bránit, ptejte se: „Proč mám zrovna teď potřebu se bránit?" Buďte ochotní smát se na lidi srdcem a vyzařovat moudrost. Posílejte jim svou lásku a přijetí. Nemusíte nic říkat. Buďte, kdo jste. Neznáte-li odpověď, řekněte prostě „nevím". Nesnažte se být neustále dokonalí. Nemyslete si, že proto, aby vás lidé měli rádi, musíte všechno vědět a nikdy se nesmíte bát nebo vypa­dat slabí. K těm, kdo jsou ochotní být zranitelní, obvykle při­chází nejvíce lásky.

 

K bezpodmínečné lásce patří také odpuštění. Odpusťte si, když přes den nejste právě dokonalí, nebo nejednáte las­kavě či moudře. A odpusťte to i druhým. Když si odpustíte, budete se snadněji stávat takovými, jakými chcete být. Tak umožníte totéž i ostatním.

Když na vás lidé reagují způsobem, který jakoby popíral, že jste milující bytost, vycházejí nejspíš ze svého vlastního stra­chu. Ignorují-li vás, odsuzují nebo s vámi nehezky mluví a cho­vají se k vám jako k méněcenným, uvědomte si, že z nich mluví strach. Místo abyste na ně reagovali tím, že se sami začnete bát, můžete se stát léčivou silou pro všechny ve vašem okolí.

 

Do svého života si přitahujete různé situace, abyste se z nich učili. Cesta, jak se od nich odpoutat, je reagovat na ně s láskou. Tak se každá situace změní. Budete-li si to procvičo­vat, naučíte se vyzařovat lásku čím dál tím déle. Procvičujte si to všude, kam jdete. Posílejte lásku Zemi. Vyzařujte ji na kaž­dého, koho potkáte. Dívejte se, co krásného na lidech vidíte.

Láska přináší krásu všemu a všem — a ze všeho nejvíc ji přináší vám. Nejúčinněji můžete druhým pomoci změnit jejich život ve chvíli, kdy prožívají bolest nebo trápení. Lidé jsou často ochotní více naslouchat, právě když zažívají strach. Když cítíte, že se lidé bojí, že necítí lásku k sobě samým, přišel možná čas něco udělat, přijmout je bez podmínek a obe­jmout je svým světlem.

 

Ti, kteří jsou jakoby beze strachu a vypadají neochvějně, potřebují možná ještě více lásky než ti, kteří jsou ochotní být zranitelní. Lidé, kteří způsobují druhým bolest, tyranizují je, jsou agresivní nebo dělají svým blízkým ze života peklo, potře­bují obvykle lásku nejvíce. Vyzařujte lásku jak těm, kteří mají zdánlivě úplně všechno, tak i těm, kdo nad vámi mají nějakou moc, jako třeba váš domácí, šéf nebo rodiče. Lidé vás mohou ovládat jen do té míry, do jaké jim to dovolíte. Pocit méně­cennosti ve vás může vytvořit jen váš strach. Když se bojíte autorit nebo lidí, kteří nad vámi mají nějakým způsobem moc, pošlete jim lásku. To vám pomůže zastavit mocenské boje a vyladit se na vyšší součást jejich bytosti, kde můžete zažívat zázraky a lásku.

 

Čím více světla nesete, tím mocněji působíte na svět kolem sebe. Máte-li kolem sebe lidi, kteří vyzařují spíše negativní ener­gii a nechovají se, jak byste si přáli, je důležité, abyste jim posí­lali lásku. Jsou sami sebou a dělají to nejlepší, co umí. Uvidí­te, že se vám velice uleví a najdete vnitřní mír, když nebudete své štěstí podmiňovat chováním druhých. Stanete se vyzařují­cím zdrojem energie a čím výš půjdete, tím dál můžete svými myšlenkami dosáhnout. Vyzařujete-li k někomu svou bezpod­mínečnou lásku, už vás nezasáhne jeho či její negativní ener­gie. Dostáváte-li se v životě do situací, kdy ve vás lidé vyvolá­vají strach, pocit ublíženosti či oddělenosti, přijměte je tako­vé, jací jsou, a začněte jim posílat lásku. To vyléčí vás i je.

 

Čím větší mají lidé strach, tím hůř jednají, a tím více potřebují vaši lásku. Ve skutečnosti ti, kdo jsou skromní, zra­nitelní a nemají potřebu nic bránit, v sobě nejčastěji nesou nejvíce lásky, kterou mohou nabízet. I k nim vyzařujte lásku, ale nezapomínejte na ty, které není zrovna lehké milovat, pro­tože takoví lidé volají o lásku nejsilněji. Nalézejte důvody, proč milovat nemilovatelné, proč stát o lidi, kteří jednají destruktivně. Není člověka, kterému by láska nepomohla růst. Když dáte lásku, vrátí se vám, změní vaše vibrace a auru, která vám jako magnet bude přitahovat ještě více lásky. Možná nepřijde přímo od těch, komu ji posíláte, ale přijde.

 

Kdykoliv se z jakéhokoliv důvodu bojíte, je čas spojit se se svým vyšším já. Když jste se jako děti báli, vždycky se našel někdo, kdo vám pomohl váš strach rozptýlit - rodiče, příbuz­ní nebo oblíbené plyšové zvířátko. Pokaždé to byl však někdo „zvenku". Součástí vaší cesty ke světlu je naučit se sami si tvo­řit vnitřní pocit bezpečí, být si vnitřně jistí, že svět je přátelský a že jste milováni a chráněni velkorysým a vstřícným vesmí­rem. Požádejte vaši duši, ať vám v tom pomůže. Zklidněte teď na chvíli svůj dech, obraťte se dovnitř a najděte v sobě svou vnitřní krajinu důvěry. Když se něčeho bojíte, představte si, že vás drží a objímá ten nejláskyplnější přítel, jakého jste kdy měli. Přítel, který se o vás zajímá a neklade si podmínky. Miluje vás, ať máte jaké­koliv myšlenky. Stojí vždycky při vás a objímá vás nekonečným světlem. Takovým přítelem je vaše duše. Nezapomínejte, že ji můžete zavolat, kdykoliv se vás zmocňuje strach, a že vám vždycky pomůže vyladit se na vyšší část sebe sama. Můžete také zavolat své duchovní průvodce nebo mistry, protože každý volající je vyslyšen a je mu nebo jí poslána láska a vede­ní. Chce to jen žádat o kontakt a pomoc, a budete ji mít.

 

Nemyslete si, že jste sešli z cesty, i když se události nevyví­její právě příznivě a máte kolem sebe tmu, protože je-li to vaše přání, vždycky dosahujete vzhůru. Někdy to může být složité a cesta je strmá. Jindy objevíte prostory a cesty, po nichž se vám půjde lehce, poběžíte nebo budete přímo tančit. Nechte posuzování a ulehčete si jednotlivé fáze svého života tím, že přijmete, co přichází. Mějte rádi cesty hrbolaté i hladké a neustále si děkujte za svou odvahu jít výš, mířit k tomu nejlepšímu a nejprůzračnějšímu, co znáte. Pamatujte, že jste milující bytost, že si zasloužíte lásku a že sami, ve své podstatě, jste láskou.

 

Převzato z: www.skola-esoteriky.cz