Jak zažívat, prožívat a rozkvést...

tento článek jsem objevila na stránkách, které často navštěvuji a které mi nabízejí hodně inspirace i odpovědí. Zamyšlení Denisy ( a myslím, že vůbec nevadí, že se týká vánočních kaprů) s emnou natolik rezonuje a krásně popisuje i to, co vám nabízí můj letošní kalemdáž Mandaly Projasnění, že jsem se rozhodla ho sdílet i na Cestě k duze :). Nechť vám je stejně užitečný jako mě.

Světluška

Krásné Svátky 2015 

Milí Přátelé,

myslela jsem si, že tento rok vyšlu jen tiché přání Krásných Vánoc ze svého srdce pro nás všechny i naši Matku Zem. Volání mého srdce však bylo silnější a jeho přání šířit na mě doléhalo tak dlouho, dokud právě neusedám v brzké ráno v čase Zimního Slunovratu do koupelny s listy papíru a píšu….

 

Počátek této inspirace přišel už včera večer, kdy jsem zahlédla na facebooku příspěvek od přítele, kde byla fotka kádě s kapry a komentář, jaké je to zvěrstvo, jak o svátcích klidu a míru toto zvěrstvo podporujeme každým nákupem kapra. Krátce jsem si přečetla pár komentářů, které postupně narůstaly. Vzájemné přitakávání, obhajovaní, hodnocení a souzení nebraly konce. Každý obhajoval svá přesvědčení a vše ostatní bylo zlé a špatné. Jedni hájili jedení masa, druzí naopak, dalším se nelíbil způsob zacházení se zvířaty atd. atd.

 

Věnovala jsem tomu svoji pozornost a tak mě to lapilo…. někde uvnitř mě se to něčeho dotklo… Sama jsem mohla pozorovat, co já na to, co moje soudy a hodnocení… Vydala jsem se tedy dovnitř a povolila… propustila svoje názory a nechala to být…

 

Vzbudila jsem se přesně v čase Slunovratu po večeru, kdy jsme s Filipem a Nataikem vložili do Země krystaly s poděkováním Matce Zemi, životu a Všemu, Co Jest….

 

Zas a znovu jsem si uvědomila, jak nás jakékoli naše přesvědčení blokuje a vytváří v nás konflikt a boj. Jak sebelíp míněné a v našich očích „správné“ přesvědčení omezuje nás samé a naše vnímání druhých. Jak snadno pak máme tendenci rozdělovat věci na ty dobré a špatné, na ty nižší nebo vyšší. Místo skutečného a opravdového klidu a míru, pak vytváříme boj. I když bojujeme za sebelepší věc, stále je to jen boj… A tento boj pramení z našeho vnitřního boje a konfliktu, který s každým našim přesvědčením nastává.

 

Čím radikálnější naše přesvědčení jsou, tím tenčí hranice do zóny nelítostného boje, který pak může vést i k válkám a smrti miliónů lidí, zvířat a rostlin a všeho živého v nás i mimo nás. Stačí se podívat na tisíce let stará přesvědčení týkající se víry, společnosti, atd. Čím silnější tato přesvědčení jsou, čím silnější mají kořeny, tím těžší je pak udělat v životě nějakou změnu, zvlášť tu, která by mohla naše přesvědčení i s těmito silnými a leta pěstovanými kořeny vyvrátit. Je pak třeba větší síly, silnější energie a těžších „nenadálých“ životních událostí, aby se tak stalo a my jsme přišli na to, že lpění na čemkoli, nás umrtvuje a odmítá proudící život, jehož základním předpokladem je změna a její přijetí.

 

Zjistila jsem, že cesta, alespoň pro mě, je právě v úplném přijetí, v zanechání hodnocení a posuzování a spíš ve spojování než v rozdělování. Je to cesta, kdy plně přijmu obě polarity v celé jejich síle a škále. Kdy jedno nepovyšuji ani neponižuji nad druhé. Kdy PROŽIJU obě tyto strany a přijmu je skutečně a opravdově – ne hlavou, ale srdcem, celou svou bytostí.

 

Když se pak takovýmto prožíváním dostanu do pomyslné rovnováhy, bodu 0, neznamená to, že zůstanu žít v tomto bodě nikoho…. tento bod je zároveň zrozením nekonečných možností… v tomto bodě mohu vytvořit NOVÉ, TŘETÍ, jehož základem je hluboký smír a klid obou polarit v jedno… Toto nově vytvořené, toto třetí má zcela jinou kvalitu a překračuje dualitu a místo rozdělování sjednocuje, spojuje a s hlubokým pochopením a prožitím vytváří to, co tu ještě nebylo. Pod tímto já vnímám Kristovství… to dělá energie našeho srdce, která je tou nejsilnější energií na tomto světě.

 

Zjišťuji, že nelze soudit a hodnotit nic a nikoho. Zvlášť, když jsem byla přítomna v obou polaritách, je pak vlastně „nemožné“ soudit ty, kteří se v jedné nebo druhé právě v tuto chvíli nacházejí. Vždyť i já jsem v nich byla nebo ještě stále v některých případech jsem.

 

Uvědomila jsem si, jak moc stále soudíme a kritizujeme sami sebe. Jak si zcela dobrovolně „nakládáme“ a ještě to považujeme za ctnost a službu lidstvu. Uvědomila jsem si, jak si ze svých přesvědčení stavíme kolem sebe silnou hradbu, a tím se oddělujeme nejen od druhých, ale především sami od sebe – od své božské podstaty, která v nás dříme i od svého těla, které je tu proto, aby nám pomohlo tuto božskou podstatu projevit a ŽÍT JI. Místo takového budování vidím cestu spíše v postupném propouštění a odhazování našich přesvědčení tak, jak nám to sám život předloží. Tak jako když přijde teplo a my postupně odhazujeme svoje oblečení a vystavujeme víc a víc kůži hřejivému slunci.

 

Říká se, že jsme na Zemi přišli růst a učit se. Cítím to tak, že ze všeho nejvíc jsme sem přišli ZAŽÍVAT A PROŽÍVAT, ROZKVÉST do své krásy. Projevit a žít svou „pravou tvář“. Není třeba se cokoli učit, cokoli vylepšovat nebo přidávat, všechno už máme, se vším jsme sem přišli. Matka Zem nám dala tělo a my jsme ho zevnitř oživili svým duchem. Je to společná souhra, společný tanec Země i Vesmíru v nás. Jsme zároveň obojím. Zemí i nekonečným Vesmírem… to vše je v nás, nic míň… co je k tomu třeba přidávat, kam utíkat?

 

Milovaní, ať už si dáme na Štědrý den kapra, tofu, mrkev nebo pránu, podstatné je, abychom to přijali a požili s láskou a vděčností. S úctou k životu, k prapůvodnímu vědomí, které nás všechny spojuje a kterým jsme.

 

Mějme soucit sami k sobě, buďme laskaví a shovívaví sami k sobě… tím otevíráme své srdce lásce… sebelásce, která umožní, abychom byli skutečně tím, kým jsme a zrcadlili tuto lásku i navenek.

 

I kdybychom někdy celou bytostí chtěli pomoci druhému, nemůžeme to udělat za něj, stejně jako nespasíme svět tím, že ho budeme přetvářet k obrazu svému. Změnu můžeme udělat jen sami v sobě. Taková změna je skutečná. Děje se v tichosti a bez obecenstva a ovací. Děje se za dostatku sebelásky a sebeúcty. My se stáváme touto ZMĚNOU, kterou pak vnášíme do světa jen tím, že JSME, že EXISTUJEME, že ŽIJEME…

 

Přeji nám všem, abychom dokázali propustit vše, co nám brání v tom, abychom milovali sami sebe, své tělo, svou duši… Přeji nám, abychom si dokázali užívat život v přítomnosti, v daném okamžiku s hlubokým mírem uvnitř své bytosti, ať už právě zažíváme okamžik plný a krásný nebo okamžik, který může bolet. Pod oběma totiž stále dřímá poklad, který každý neseme, a který čeká na své odhalení a žití… Je to jen na každém z nás. Jste dokonalí a krásní takoví, jací v tuto chvíli jste.

 

Ať už souzníte s těmito slovy nebo ve vás vyvolávají negativní emoce, jste dokonalí a hodni lásky. Čím víc boje v sobě pociťujeme, tím víc nám chybí láska, tím víc jsme vzdáleni své pravé podstatě… Objevme ji, milovaní, a žijme ji… To je moje největší přání pro nás pro všechny.

 

Krásné Vánoce a s chutí a láskou žitý nový rok.

 

Společné objetí nám všem.

 

S láskou,
© Denisa, Filip, Natai 22.12.2015

www.bytvsrdci.org, www.jeshua.cz, email: my3@bytvsrdci.org

Poznámka k šíření textu: Tento článek je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně zdrojů s aktivními odkazy. Děkujeme, My3