Naše cesty ke štěstí

 

https://cestakduze.webnode.cz/_files/200005812-cc0c5cd066/cesta%20ke%20%C5%A1t%C4%9Bst%C3%AD.jpg

 

Být šťastný, žít spokojený život – to je přáním každého z nás. Poslední dobou narůstá počet vašich proseb o návod Jak být šťastný. Jistě nemusím připomínat, že svou cestu ke štěstí si hledáme každý sám, protože „Štěstí je muška jenom zlatá“ a znamená pro každého z nás něco jiného. Je to stav uvnitř nás – to jak se cítíme a nemá nic společného s tím, co máme nebo nemáme. To většina z těchto žadatelů ví, nicméně zkouší, hledají, poctivě se snaží a ono to stále není ono. Logicky se tedy ptají  Proč? Kde dělám chybu? Co je špatně? Určitě to zná každý z vás – stále dokola a už nemáme chuť a sílu, pak nás v té souvislosti napadá všechno možné a není nám z toho moc dobře.

Mám pro vás tedy něco, co by vám k vaší cestě ke štěstí mohlo trošku nebo možná i trochu víc pomoci –odhalte, objevte a přiznejte si své závislosti, ulpívání a přetněte všechna pouta k nim, přiznejte si své strachy a neberte je jako hrozbu a něco, co vás ohrožuje, prostě je přijměte – jsou vaše, vy jste si je vytvořili, protože jste k tomu měli mnohdy hluboký důvod, ale teď už je nepotřebujete, protože chcete být šťastní, nebo ne? Tak dovolíte, aby se postupně mohly začít uvolňovat a rozpouštět všechny tyto staré vazby – vaše vězení a pak bude vaše cesta ke štěstí volná a vy po ní budete kráčet úplně svobodní a dojdete ke svému cíli. Vím, že to není jednoduché a je to cesta těžká a bolestivá, někdy i pěkně dlouhá, sama to dobře znám, ale věřte tomu, že určitě stojí za to ji zkusit a nemusíte na to být sami, je přece tolik možností způsobů….

Když se začtete do následujících řádků, které jsem částečně převzala od  Anthonyho de Mella  z jeho knihy Cesta k lásce a doplnila je svými myšlenkami, možná vám dodají motivaci a přijdete na to, v čem je „zakopaný pes“ a bude vám to jasnější. Všechno je to o hledání lásky. 

 

Napadlo vás někdy, že jste byli naprogramováni, abyste nebyli šťastní, a tak ať děláte pro své štěstí cokoliv, musíte zákonitě neuspět? Je to jako kdybyste počítač naplnili matematickými rovnicemi a pak po něm chtěli verše ze Shakespeara. Pokud chcete být šťastní, první, co musíte udělat, není vyvíjet úsilí nebo mít dobrou vůli či přání, ale pochopit a poznat, jak vás vlastně naprogramovali.

Stalo se to úplně jednoduše - Nejdříve přišla společnost a ta vás naučila věřit, že nebudete šťastní bez jistých lidí a bez jistých věcí. Jen se podívejte se kolem sebe - všude si lidé doslova postavili své životy na přesvědčení, že bez jistých věcí - peněz, moci, úspěchu, uznání, dobré pověsti, lásky, přátelství, duchovnosti, Boha - nemohou být šťastní. Vytvořili jste si tedy své přesvědčení o tom, co potřebujete ke svému štěstí.

 

Jakmile už jste jednou do sebe své přesvědčení přijali, zcela přirozeně jste si vypěstovali vazbu na tu jistou osobu či věc, o nichž jste byli přesvědčeni, že bez nich šťastní nikdy nebudete. Pak se objevily snahy tu vaši vzácnou věc nebo toho vzácného člověka získat, a pak na tom získaném lpět a odrazit každé nebezpečí jeho ztráty. To vás nakonec přivedlo do hluboké emocionální závislosti, takže předmět vaší závislosti měl tu moc vás uchvátit. Když jste ho dosáhli, vzbudil se ve vás strach, že o něj můžete přijít, a přivodil vám utrpení, když jste o něj pak přišli.

 

A nyní se zamyslete nad tím, jak hrůzný nekonečný by byl seznam závislostí, kterých jste se stali vězněm. Myslete na konkrétní věci a lidi, ne na nic abstraktního, a pokud chcete, klidně si ten seznam zkuste napsat. Jakmile vás měla věc nebo člověk, na kterém jste lpěli, ve svém stisku, začali jste se ze všech sil snažit, každou bdělou minutu svého života, přeskládat svět kolem sebe tak, abyste si ty k sobě připoutané předměty a lidi udrželi. To je ovšem značně vyčerpávající úkol, který ponechá jen velmi málo energie na samotné žití a radost ze života. Takový úkol je nesplnitelný - dnešní svět, který se neustále mění, zkrátka není dost dobře možné ovládat.

Takže místo poklidného a uspokojujícího života jste vlastně odsouzeni k životu plnému zklamání, úzkosti, obav, nejistot, napětí a stresu. Jen pár těkavých okamžiku, v nichž svět vašemu úsilí skutečně podlehne a přeskládá se podle vašeho přání. Pak jste na chvíli šťastní. Ale je to opravdové a skutečné štěstí? Nebo spíš zažíváte chvilková potěšení, zkrátka něco, co rozhodně není štěstí, protože, je tu stále kdesi uvnitř vás hlodavá nenápadná obava, že se vám tenhle svět věcí a lidí, daných tak pečlivě dohromady, vymkne z rukou a zradí vás – což se samozřejmě dříve či později stane.

A teď se z novu zkuste zamyslet: Pokaždé, když jste plni úzkosti a obav, je to proto, že můžete přijít o předmět vašeho lpění, nemám pravdu? A pokaždé, když vás přepadne žárlivost, není to snad proto, že by vám někdo mohl odnést nebo vzít to, na čem jste závislí? A téměř veškerý váš hněv vám způsobu někdo, kdo vám na vaší cestě k tomu, na čem tak lpíte, chce stát v cestě, nebo ne?

A všimnete si, jak jste paranoidní - když je předmět vaší závislosti v ohrožení - nejste schopní myslet objektivně, celé vaše vnímání je pokřivené. Když se nudíte, není to proto, že vám chybí přísun toho, co vás podle vašeho přesvědčení může uspokojit, tedy toho, na čem jste závislí? Když jste sklíčení a nešťastní, příčina je nasnadě: život vám nedává to, bez čeho, jak jste se naučili věřit, nemůžete být šťastní. A teď vám prozradím tajemství - Téměř každá negativní emoce, které prožíváte, je přímý výsledek vašeho lpění.

Jste tedy obtěžkáni závislosti a všemožně se snažíte být šťastní právě tak, že trváte na svých břemenech. To jsou ale pěkné nesmysly, teď možná namítnete, ale opravdu je to tak, protože tak nás to naučili, převzali jsme tento způsob života od našich rodičů a dědí se po celé generace. Každá rodina má své specifické programy a fígle, jak se v těchto závislostech udržet a my ani netušíme, že tam jsou. Nejtragičtější na tom je, že to je jediný způsob, jaký jsme se pro dosažení štěstí naučili - způsob, který nám přímo zaručuje nezdar, zklamání a bolest. Ano je to tak, a teď už to víte i vy.

Téměř nikoho z nás nenaučili tuto pravdu: Pro to, abyste byli opravdu šťastní, je třeba udělit jen jediné - zbavte se svých programů, zbavte se lpění. Když víte, co nechcete, přesně totiž víte, co chcete, jen si to mnohdy bojíte přiznat, abyste to „nezakřikli“, někdo to radši ani neřekne nahlas, aby zase nemusel poslouchat, jak se mu to stejně nepovede, jak to nemá cenu…Je vám to důvěrně známé, že. Proto se potkáváme, žijeme spolu, bavíme se, milujeme se, zkrátka tvoříme vztahy, které nám pomáhají to všechno objevit, protože ostatní jsou našimi učiteli.

Když lidé narazí na tuto zřejmou pravdu, dostanou strach z bolesti, kterou by měli projevit, až se budou zbavovat všech těch svých vazeb a připoutání. A přitom se nejedná o žádný bolestivý proces, naopak, je to proces hlubokého léčení a uzdravování, odpoutání se od toho, co není vaše. Je to přímo potěšení, velmi radostný úkol, ovšem pouze v případě, že se svých lpících tendenci nezbavuje silou vůle či sebezapření, nýbrž pomocí prohlédnutí, pochopení. Stačí jen otevřít oči a uvidíte, že vlastně to, na čem lpíte, vůbec nepotřebujete. Objevíte svá přesvědčení, kterým jste doteď věřili, že bez té které osoby či věci nemůžete být šťastní, popřípadě že bez nich nemůžete žít.

 

Jsou to úžasné okamžiky osvobození a úlevy, když si dovolíte je pustit a pak přichází vlna někdy naprosto nečekaných projevů radosti a někdo třeba zjistí, že má své tělo, srdce,… protože to najednou nejen ví, ale konečně to také opravdu cítí. Jsou to nádherná probuzení a životní objevy, kterých na mých seminářích zažíváme spousty a ti, kteří si tím už prošli a vidí někoho, kdo „To“ zažije poprvé, se jen usmívají a všichni s ním sdílíme jeho prožitky. Tak nás ta mohutná vlna všechny pohltí a zcela se do ní ponoříme. Úžasné, nepopsatelné, prostě k nezaplacení, vřele doporučuji.

Pamatujete se ještě na chvíle, kdy jste byli velmi nešťastní? Kdy jste si byli jistí, že už nebudete nikdy šťastní, protože jste ztratili někoho nebe něco, na čem vám tolik záleželo? A co se pak stalo? Čas ubíhat a vy jste se naučili žít dál docela bez problémů, nebo ne? To už vás mělo upozornit na to, že s vaším přesvědčením asi nebude něco v pořádku, že s vámi váš program tak trochu hraje nečistou hru – hru na lpění a závislosti.

Lpění není skutečnost, je to jen přesvědčení, představa ve vaší hlavě získaná naprogramováním. Kdyby ve vaší mysli ta představa neexistovala, k ničemu byste se nepoutali. Měli byste věci i lidi rádi, dokázali byste se z jejich přítomnosti opravdu těšit, aniž se ve vás rodily sebemenší tendence na nich lpět nebo je chtít vlastnit. A popravdě řečeno je snad nějaký jiný způsob, jak se z něčeho těšit?

 

Můžete si vyzkoušet malé cvičení:
Zkuste si teď projít jedno po druhém všechna svá lpění nebo závislosti. A ke každé osobě či věci, která vám vyvstane v mysli, promluvte takto: "Já na tobě vlastně vůbec neulpívám. Jen jsem podlehla mylnému přesvědčení, že bez tebe nebudu šťastná. " Udělejte to, upřímně a poctivě, a uvidíte, jakou to ve vás způsobí změnu: "Já na tobě vlastně vůbec neulpívám. Jen jsem si nechala namluvit, že bez tebe nebudu šťastná. "

Teď si vybavte pocit, který míváte, když vás někdo pochválí, když vás přijímají, uznávají, když vám tleskají. A teď oproti němu postavte pocit, který zažíváte, když pozorujete západ či východ slunce, nebo prostě přírodu, nebo když čtete knihu, nebo se díváte na film, který se vám velmi líbí. Plně se do toho pocitu vžijte a pak ho porovnejte s tím prvním, například s tím, který ve vás vzbudila čísi pochvala. Uvědomte si, že ten první pocit vychází z jistého sebezbožňování, důkazu, že jsem dobrá, jsem někdo, berou mě, mají mě rádi, vidí mě, slyší mě… Je to světský typ pocitu, který pochází z vašeho ega a většinou je jen povrchní a trvá jen krátce. Ten druhý vychází z naplnění, a je to něco, co cítí vaše duše a je úplně jiný, hluboký a cítíte ho v sobě a hlavně přetrvává.

Je tu další kontrast: Vybavte si ten pocit, který máte, když něco dosáhnete, když se vám něco podaří, když máte úspěch, když vyhrajete v nějaké hře nebo v hádce. A teď oproti němu postavte pocit, který míváte, když vás skutečně baví to, co právě děláte, když jste úplně pohlceni tím, čím se právě zabýváte. A znovu si všimněte ten rozdíl mezi pocitem světským a pocitem duševním.

A teď se snažte porozumět pravé podstatě těch světských pocitů, tedy pocitům srovnávání se s ostatními a touhou být výš, sebezbožňování. Nejsou přirozené, vymyslela si je na vás vaše kultura a společnost, která vás chce mít výkonné a ovladatelné. Tyto pocity nepřinášejí tu výživu a štěstí, které přináší pozorování přírody nebo potěšení z posezení s přáteli. Byly vynalezeny proto, aby přinášeli požitky, vzrušení - a prázdnotu.

Pak se v průběhu dne či týdne pozorujte a všímejte si, kolik z toho, co jste provedli a které z činností, kterým jste se věnovali, jsou nezasažené touhou po těchto vzrušení, po těchto chvějivých požitcích, které přinášejí pouze prázdnotu, touhu po pozornosti, uznání, slávě, popularitě, úspěchu a moci….

A teď se rozhlédněte a podívejte na lidi kolem sebe. Je mezi nimi alespoň jeden jediný člověk, který není na těchto světských pocitech závislý? Někdo, kdo jimi není ovládán, netouží po nich, netráví každou bdělý minutu svého života, ať už vědomě nebo nevědomě tím, že za nimi jde? Když toto uvidíte, pochopíte, jak se lidé snaží získat svět a ztrácejí při tom duši. Protože žijí prázdný, bezduchý život. Teď znáte další tajemství cesty ke štěstí – co dělat, abyste neztráceli svoji duši.

A je tu podobenství, nad kterým se můžete zamyslet:

Skupinka turistů sedí v autobuse, který prochází přenádherném území - kolem jezer a hor, zelených polí, řek. Ale v autobuse jsou zataženy záclonky. Ti lidé nemají ani potuchy o tom, co je za okny a tak tráví cestu tím, že se handrkují o to, kdo bude sedět na čestném místě, komu se bude tleskat a na koho se bude nahlížet s úctou. A v tom setrvají až do konce cesty. Tak to běžně zcela automaticky děláme v našem životě, ale vy už víte a od této chvíle to můžete změnit – roztáhnout záclonky a naplnit svou duši vším, co jí udělá dobře, pak budete skutečně šťastní.

Malé shrnutí na závěr:
Co je tedy příčinou neštěstí a proč to štěstí, které již máme, neprožíváme? Co můžete pro své štěstí udělat?

Není nic, co by se pro štěstí dalo udělat.

Jak to?

Z jednoduchého důvodu - vy už totiž šťastní jste, právě teď. Jak byste tedy chtěli získat něco, co už máte?  A pokud je tomu tak, proč to štěstí, které už je vaše, neprožíváte?

Protože vaše mysl pro vás nepřestává vyrábět neštěstí. Zbavte se toho neštěstí pocházejícího z vaší mysli a to štěstí, které jste v sobě celou dobu nosili, bude rázem odkryté.
Jak se dá zbavit neštěstí?
Zjistěte, co ho zapříčiňuje a podívejte se na tu příčinu přímo, sama pak odejde. Pokud se podíváte na věc zblízka a pozorně, zjistíte, že neštěstí mívá jen jednu, jednu jedinou příčinu. Tou příčinou je lpění.

Co je lpění?
Stav citové závislosti zapříčiněn přesvědčením, že bez té či oné bytosti nebo věci nemůžete být šťastní. Tato závislost se skládá ze dvou částí, jedna je pozitivní, druhá negativní. Ta pozitivní představuje ten záblesk potěšení a vzrušení, to nadšení, které zažíváte, když získáte to, k čemu jste se připoutali. Ta negativní představuje pocit ohrožení a napětí, které připoutání vždy provází.

Představte si člověka v koncentračním táboře, který hltavě je své jídlo; jednou rukou dává jídlo k ústům, tou druhou si ho ochraňuje před ostatními, kteří se po něm určitě vrhnou, jakmile jeho pozornost poleví. To je přesný obraz člověka, který lpí. Takže už ze své podstaty vás lpění dělá zranitelnými a neustále vám hrozí narušením klidu. Jakoby mohl tedy ulpívající člověk vstoupit do toho oceánu štěstí nazývaného království boží? To by spíše prošel velbloudy uchem jehly!

Na lpění je tragické to, že pokud předmět lpění nezískáme, přináší nám to bolest. Pokud ho však získáme, nepřinese nám to štěstí - jen záblesk nadšení, po kterém následuje znuděnost a vždy ho provází obava, že to, k čemu jsme připoutali - přilnuli, můžeme klidně ztratit.

Řeknete: "Nemohu se připoutat ani k jedné věci?"

Ale jistě. Můžete lpět, na kolika věcech chcete. Ale za každé lpění platíte formu ztraceného štěstí. Podstata lpění je taková, že i když svůj hlad po něm v průběhu dne spokojíte hned na několika frontách, jen jediný neuspokojený cíl je schopen vás pronásledovat a vzít vám pocit štěstí. Není prostě možné nad lpěním vyhrát. Jít za vidinou šťastného přilnutí je jako hledat suchou vodu. Ještě nikdo na světě nepřišel na to, jak si to všechno, k čemu jsme připoutáni, udržet bez boje, bez strachu, úzkosti a dříve či později - bez prohry a ztrát.

Je jen jediný způsob, jak nad lpěním zvítězit- zbavit se ho. Vůbec není pravda, že je to těžké. Je to jednoduché. Stačí jen spatřit, ale skutečně spatřit následující pravdy:

Za prvé: Trváte na mylném přesvědčení, že bez jisté osoby nebo věci nebudete nikdy šťastní. Podívejte se na každý ten předmět či osobu zvlášť a uvidíte mylnost takového přesvědčení. Vaše srdce se tomu může bránit, ale v okamžiku, kdy pochopíte, pocítíte v sobě hned změnu. Právě v tom okamžiku totiž lpění ztratí svou sílu.

Za druhé: Pokud se z věcí pouze těšíte a nechcete se k nim poutat - tedy odmítáte mylné přesvědčení, že bez nich nedosáhnete štěstí; jste ušetřeni všeho toho úporného snažení jejich ochraňování a potřeby stát při nich na stráži.

Už vás někdy napadlo, že si všechny předměty svého lpění můžete ponechat bez toho, abyste se jich museli zbavit, aniž byste se museli i jen jedné zříci a prostě se z nich těšit bez užití pout, na bázi nelpění? Protože to už budete klidní a uvolnění a nad vaším potěšením nebude stahovat hrozba.

Za třetí: Pokud se naučíte těšit z vůně tisíce květin, nebudete lpět na jedné či trpět, pokud nebude na dosah.

Z tisíce oblíbených jídel si těžko povšimnete ztráty jediného a vaše štěstí zůstane bez vrásky. A právě vaše tendence poutat může za to, že si nejste schopni najít zalíbení v širším okruhu věcí a lidí.

Ve světle těchto tří pravd už žádné pouta nepřežijí. Ale to světlo musí zářit nepřetržitě, aby bylo účinné. Lpění může prožívat pouze v temnotách klamných představ. Boháč nemůže vstoupit do království božího ne proto, že chce konat zlo, ale proto, že raději zůstává slepý.

 

Proto, abychom byli skutečně šťastní, je třeba udělat jediné, přiznat si svou skutečnost a svou pravdu. Je to jen a jen naše volba, zda chci být šťastná či nikoliv…

 

Pro www.cestakduze.webnode.cz napsala Světluška, inspirováno knihou Cesta k lásce – Antony de Mello. Tento článek nebo jeho části je možné šířit dál nekomerčním způsobem, pokud bude připojeno celé znění této poznámky a aktivní odkaz na výše uvedené webové stránky. Děkuji za respektování této podmínky.