Tvoříme si celou svou realitu nebo je to spolupráce?

 

V poslední době se přímo roztrhl pytel s nejrůznějšími články o zákonu přitažlivosti a tvoření si vlastní reality.

„Jste tvůrci svého Vesmíru. Jste prodlouženou rukou Boha. Jak smýšlíte, takový život máte. Můžete mít úplně všechno co chcete. Když v modlitbách o něco prosíte, dáváte najevo, že to nemáte a nikdy to k vám tedy nepřijde…“ a mnoho dalších prohlášení.

Když jsme se naučili „správně“ tvořit svou realitu a ne být „jen pozitivní“, tak bohužel většinu z nás naše doba převládajícího ega zavedla na zcestí, protože jsme zůstali jen u tvoření si materiálních věcí. „Přičarovat si“ parkovací místo, obchod bez fronty, hezké bydlení nebo krásné auto již pro mnoho z nás není problém. Ale co dál? Co ta nepoměrně větší část našich životů vnitřních? Ty prožitky temna, bolesti, strachu a nejistoty? Budeme dělat, že tam nejsou, abychom si náhodou nezpůsobili ošklivou budoucnost? A co karmické události, které se zkrátka dějí nám všem bez ohledu na to, jak vyladění umíme být a jak lehce se nám mnohokrát vstává? A co životní lekce, které jsou vždy bolavé a skrze které můžeme růst a plnit tak svůj úkol zde na Zemi – rozvoj svého i kolektivního Vědomí? Věci se nám zkrátka i dějí.

Každý v sobě máme Boží jiskru a učíme se ji rozžehnout den za dnem, každý po svém a jak je nám umožněno. Ano, jak je nám umožněno. Nejsme tak všemocní tvůrci všeho kolem i uvnitř. Je to spolupráce. Já a Bůh – Vesmír.

Je to naše pýcha, která má mnoho velmi na první pohled nezáludných forem, která nás uvrhá do stále stejných chyb a povýšenosti k životu jako takovému.

„Umím si vytvářet realitu, miluji zákon přitažlivosti a stále ho používám, ale vadí mi, jak ostatní zabíjejí zvířata a jedí je! A proč nechrání přírodu tak jako já? Nechápu, jak můžou jezdit těmi auty, létat letadly a nevnímat kolik je kolem bolesti a jak strašně je potřeba, aby se už sakra probudili!…“ Ano, i takové věci slýchám…

Co takhle trocha pokory před divotvorným nekonečným Vesmírem – Bohem, který řídí vše včetně nás a je jen na naší spolupráci s ním, že se začneme soustředit na sebe a svou vlastní čistotu a přijímat jeho bezbřehou moudrost? Copak my víme, jaké cesty jsou nachystány pro ostatní lidi? Jaký záměr má jejich Vyšší Já? Copak my jen víme, jaký Boží záměr je vetkán do našich životů teď a tady? Do naší kolektivní Duše a jejího úkolu v této době a civilizaci? Copak my víme, k čemu je dobré, že existují jatka, kde se krutě zachází s našimi zvířecími přáteli? Kdo se skrze to třeba probudí nebo na tom něco všichni pochopíme? Nebo k čemu v rámci lidského vědomí vede drancování Matky Země? Ne. My jen můžeme být otevření všemu co vidíme, slyšíme a prožíváme kolem i uvnitř nás samotných a s pokorou to přijímat a děkovat za to, že tu můžeme být a skrze to se učit a snažit se kultivovat sebe a svůj život tak, abychom vědomě neposilovali „zlo“ a podporovali „dobro“.

Zákon přitažlivosti je o dávání pozornosti určitým směrem a jak už všichni velmi dobře notoricky známe, kam směřujeme svou pozornost, to utváří naše myšlenky a osobní vibrace, takže toho začínáme přitahovat stále více. Je na nás, jak se k dané situaci postavíme a zda-li ji v případě „zla“ budeme vědomě rozpouštět v srdci přijetím a koncentrací na Vyšší moudrost nebo posilovat a tím šířit, v případě „dobra“ nechávat sebou prostupovat a svítit, uvědomovat si ji a tím množit a děkovat za to požehnání, že toho můžeme být účastni. Přicházející situace nejsou jen ovlivněny naším smýšlením, ale jsou to zároveň zkoušky naší práce a důvěry v něco, co nás přesahuje a zároveň jsme z toho utkáni.  

 Každé „zlo“, které nás v životě potkává je příležitostí k bdělosti, posunu a vděčnosti a zároveň nabídka k zacítění vlastního obnaženého tepu života. To je to, co ty silné okamžiky pravdy spouští. Život! Bůh nám dává příležitost nahlédnout do sebe a svého nevědomí pravdivě a my máme možnost volby, jak se k tomu celému postavíme. Spolupráce, nikoli jen Já, Já, Já jsem to celé vytvořil – jsem dobrý/špatný, jak je někdy mylně interpretováno nebo druhý extrém Oni, oni, oni – ti ostatní za vše mohou – jsem oběť/bezcenný. Je to zkrátka hozená rukavice k větší svobodě.

Zlo je samostatná entita, která si žije svým vlastním životem a my mu dáváme formu a formě určitý průchod. Vědomý člověk dokáže zachytit jeho semínko uvnitř a zalít ho láskou do takové míry, že se přemění v posun ještě dříve, než by mohlo vystrčit růžky do hmotného světa.

Strach nás nechrání, ale naopak. Když máme sílu dohlédnout na jeho konec, posouvá nás blíž k cíli. K tomu, stávat se tím, kým opravdu jsme a ne jen figurkami ve známé ohrádce komfortní zóny, našlapující po špičkách, aby se náhodou nespustila lavina našich limitů a nemuseli jsme na sobě začít makat.

Pokusme se tedy neoddělovat se od podstaty sebe sama – buďme opravdoví, sami za sebe a třibme informace, jestli jsou skutečně pro nás a pravdivé. Spolupracujme s životem namísto pyšné chůze v iluzi chaotického světa, kde za vším uvnitř stejně vidíme jen svůj strach z vlastní nedostatečnosti, strach z pádu vlastní identity a strach z toho, že jsme si to všechno jen nalhali.

Snažme se děkovat a s láskou přijímat i ty Boží dary, které se nám jeví jako pády, tma a slzy bolesti a kterým zatím třeba nerozumíme, protože ty nám dávají pocítit hloubku nás samých a za překonaným strachem nabízejí nezměrnou sílu a radost ze života. Ze skutečného žitého živého života, kdy k nám vše promlouvá. I o tom je zákon přitažlivosti. Nejen o sluníčkových dnech naplněných penězi, zábavou a pocitem, že teď takhle už je to to ono, už jsem přišel na recept jak žít a od teď už to bude jen takovéhle, protože už to přece já tvořitel umím!

Všichni cítíme, jak se prudce zrychluje čas a že to není samo sebou. Jsme ve velkém procesu, který cválá ostrým tempem a jeho cíl si můžeme všichni jen domýšlet. Z tohoto důvodu jsou veškeré současné informace proudící knihami a internetem určeny pouze pro Teď, nikoli jako univerzální pravda pro všechny a navěky. Stále se máme a budeme mít hodně co učit a s růstem našich dovedností a vědomí se bude měnit i míra a typ informací, které budeme potřebovat a postupně žít, abychom se posouvali, stejně jako tomu bylo i v uplynulých letech.

Spolupracujme tedy. V tichu sami se sebou, s Bohem – Vesmírem i společně navzájem, neboť tím se zažehává ta Boží jiskra a pak nebudeme složitě přemýšlet a bezmyšlenkovitě hltat návody na funkce zákona přitažlivosti i jiné návody na štěstí, neboť TÍM vytouženým zkrátka budeme.

Uvnitř nás v přítomném okamžiku a nasloucháním potřeb naší duše, srdce, těla a Ducha je ta skutečnost, ta jediná Pravda.

Moudrý člověk dokáže být vděčný za vše co ho obklopuje bez souzení – jako pozorovatel. Nechce po ostatních, aby chápali a šli jeho cestou a byli jiní – probuzenější než jsou právě teď, protože ví, že je to dáno shůry. Je ve vnitřním klidu i v situacích, které se zdají být „objektivně“ šílené, protože jeho ego neulpívá na žádné ze známých forem duality: oběť – viník, právo – odplata, pravda – lež, dobře – špatně, …

Výňatek z Bible: Mt 7,7–8                                                                                             

Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

Nebojme se modlit, děkovat a prosit. Není potřeba návodů jak na to. Jsme částí nekonečného celku. Budou-li naše rozmluvy ze srdce, stane se zázrak. Jen tak…

 

ℒℴνℯ ❤ Mia ☮

Autor: Mia Weissová, foto: Google.com, www.slunecnyzivot.cz

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě pokud bude připojeno jméno autora, aktivní odkaz na www.slunecnyzivot.cz a celá tato poznámka. Díky! Mia