O Slunci, měsíci, ženě a mužovi

 

 

 

Slunce sálá hřejivou sílu, vyjasňuje vše svým světlem. Rostliny rostou - a i my se rádi sluníme a máme rádi dny, kdy svítí. Slunce je dobré .


"Jsem dobré," říká si Slunce pyšně. "Jsem úžasné, všichni mě ctí a oslavují. Jsem nejdůležitější. "


Zamyslí se a pokračuje: " Vždyť když já jsem dobré a nejdůležitější - tak Měsíc musí být špatný a nepodstatný ... A opravdu, vždyť ho vůbec netřeba - i tak se v noci nic neděje, nic, o čem bych vědělo ... " dumalo Sluníčko a čím dál tím více si z noci ukrajovalo a Měsíc panovačně zatláčelo ...

 

 "Jsem dobré," myslelo si Sluníčko, " a čím budu svítit více, tím bude lepší ... "


Podstata Slunce - přímočaré jasné soustředné myšlení - zatláčelo podstatu Měsíce ... Slunce a s ním spojený um, rozum, umění, myšlení - jasné sebestředné představy Slunce - stále více zatláčely ... Co zatláčely ?


"Nic . Vždyť co nevidím, to neexistuje . Já myslím a tedy jsem - a co si nemyslím, tedy není ... "

 

Takhle nějak si to Slunce odůvodnilo a omluvilo - a pustilo se panovat ve dne i v noci. Nejprve měsíčku jen trochu " pomáhalo " a i obyvatelé Země to ze začátku radostně přijímali - vždyť čím více dobra, tím lépe, ne? Jen moudré staré ženy kroutili hlavami ...


Časem začali být lidé nemocní a nešťastní, stromy vetché a suché, zeleň a radost se vytrácela ... Jakoby něco chybělo .


Muži, nositelé Slunce a jasného myšlení, se vydali hledat lék. Neviděli a nenacházeli však nic, co by chybělo .

 

Pak si někdo vzpomněl na Měsíc ... "Jasně, Měsíc chybí, " všichni se nadchli.

 

"Je třeba ho najít a naučit ho, jak má správně zářit, tak aby se vyrovnal Slunci a nebyl stlačen , chudáček. Naučíme ho myslet a být ve středu, tak jako jsme my . " Muži se potěšili , že to vyřešili .

 

Kdyby staré moudré ženy ještě žili , kroutili by hlavami ...


Myslící muži myslící si, že oni jsou dobro a že nic neexistuje - začali přesvědčovat Měsíc, aby se přeučil. Ten se ale podrobit nechtěl.

 

" Ne, nenuťte mě zapřít sebe samu ", šeptala Luna .

 

"Je třeba zachránit svět !" Křičeli muži, rozumně a spalující. S tímto heslem nutili vše, co chybělo - aby začalo i ono zářit a myslet ... Začali dobývat svět ve jménu dobra .


Zrovnoprávnili ženy. Nařídili, že i ony budou chodit do škol a učit se myslet jako muži.

 

Dokonce je volali do vlády - kde i ony budou panovat a vládnout a šířit dobro po boku mužů.


Vymysleli umělou antikoncepci, která ženy uklidní. Již nebudou rozptylovány dětmi, již nebudou neovladatelné, tajemné, nepředvídatelné - už nebudou dělat chyby, už nebudou chybět. Předepsali tabletku a ze ženy se stala myslící sebestředná , neměnná a neplodná bytost...

 

Tušící, cítící a ve sladění s koloběhem ustavičně se měnící žena - se poddala ...


Žena, dívka, matka, vědma - ta tušící, cítící, temná a divotvorná bytost - chybí ...

 

Chybí nám a bráníme se jí - a spolu s ní umírá i samotný posvátný koloběh života - a my se měníme na stroje ...


To, co chybí , samo nepřijde. Něco chybí - protože je zákonitě něčeho přemíra .


Není v povaze Luny , aby se rozpínala , aby soupeřila a panovala ...


Ona čeká , dokud se Sluneční pán uvědomí.


Ona čeká, dokud si ty uvědomíš - a umožníš to, dokud uvolníš, otevřeš prostor ...


Ona čeká, dokud se znovu neobnoví důvěra a úcta -  i k tomu temnému ... Zatímco se smíříš s tím, že tvůj názor není jediný správný - a nepřijmeš i to neviděné ...


Vždyť Měsíc je na obloze stejně velký jako Slunce - při zatmění se přesně kryjí ...

 

Vždyť úkol Luny, ženy, citu a noci - je stejně důležitý jako role Slunce, muže, myšlení a dne ...

 

I jejich vliv je stejně velký - bez ohledu na to , co si myslíme ...


Není divu , že nám něco chybí, že děláme chyby ...

 

Ta výzva před námi stále stojí - konečně si to přiznat, přestat se tomu bránit, přestat se ztotožňovat s myšlením, s rozumem, s dobrem, s mužností - a umožnit to - přijmout a doplnit to cizí, to temné, to co tušíme, to, co nevidíme.

 

Odevzdat se, odevzdat vládu proudu, aby se nám zase v pravý čas po kruhu vrátila . Pak znovu najdeme to ztracené zdraví ... Najdeme míru - a najdeme mír .
 

 

Převzato z: https://krkavec.wordpress.com/