Bytí

 

Jsme zbloudilí a zmámení časem. V čase ztrácíme sami sebe i život.

Když se na chvíli zastavíme a sedneme si, stane se, že naše myšlenky se zabývají minulostí a budoucností. Plánujeme, obáváme se. Vracíme se k tomu, co bylo včera a analyzujeme. Dokola si přehráváme jak se zachovala kamarádka nebo vytváříme různé představy příštích událostí.

A tak se pokoušíme uvědomit si raději přítomnost, aby nám neutekla.

 

Říkáte si: Jsem tady a teď. Sedím a vnímám svoje tělo. Cítím slunce na své kůži. Slyším zpěv ptáků. Vánek ve vlasech je fajn. Chutnám vodu ze sklenice. Vidím rozkvetlý strom.

Díváte se a abyste se udrželi v přítomnosti mimo odbíhající myšlenky, tak pojmenováváte vše, co vidíte: Hele proletěl kos, proč ten pes tak štěká, začínám mít hlad, tráva je krásně zelená, čmelák mi bzučí do ucha... : )

 

Takže ano, vlastně jste v přítomnosti. Ale kde je ta slibovaná blaženost? Je to sice příjemné a jste přítomni u všeho co se děje. ...  Ale to je všechno? : )

 

Je to tím, že jste ještě v iluzi a utvrzujete se v ní.

Zkuste toto: Jen se dívejte.

Proletí například pták.

Nemusíte si říkat:  Kos. Je černý. Kam asi letí? Asi za kosicí. To je krásné.

Přestaňte myslet, dávat věcem nebo pocitům jména. Nedělejte si závěry ani nevycházejte ze zkušeností. Nepředvídejte jak to dopadne....atd...atd.

Dívejte se! Pozorujte. Vnímejte. Buďte.

To stačí. Prostě jako to dělají ty nejmenší děti, které ještě nevědí, jak se věci jmenují, neznají slova a nemají názor. A vůbec jim to nevadí. Usmívají se.

 

Jakmile neopustíte své lidské já jste osoba, subjekt.... dostalo vás to. Dál to totiž nevede. Ve svém odděleném já myslíte o vnějším světě. Sice teď a vědomě, ale jen ze své strany vytváříte dojmy a pojmy. Můžete myslet hezky a jste lepší člověk nebo nehezky a jste horší člověk : )  Ale nic víc.

 

Když dokážete přestat soudit, pojmenovávat a mít jakýkoliv názor, ale jen vnímat, tak vás to okamžitě přehoupne do BYTÍ.  Ocitáte se na vyšší úrovni vědomí. Katapultuje vás to vzestupem. Vaše pole se rozšiřuje, protože přestáváte být Já oddělená Jana, Katka nebo Honza. Dokonce ani nejste žena, muž, člověk. Najednou to prostě není podstatné.

 

Pokud máte zavřené oči, tak můžou přijít obrazy nebo vize nebo jiné vjemy. Jsou barevné, lákavé. Jsou symbolické nebo nesou informaci. Ale ani tím se nenechte zmást a zastavit. Dělejte to samé jako s očima otevřenýma. Pozorujte a nesnažte se to pochopit, pojmenovat, rozklíčovat ani obdivovat. 

Jděte ještě dál – do BYTÍ.

 

Pak se to najednou překlopí a máte to. Našli jste to v sobě. Vnímáte život, žití, existenci – a poznáváte, jaká je to nádhera. Je to úleva a osvobození a především Klid. Vnější a vnitřní svět splývá dohromady. Můžete se v něm rozplynout. Nic nezmizelo, o všem víte, jen je to ještě skutečnější a zahalené v lásce, měkké a živoucí.

Víte, že jste, že jste univerzální vědomí.

Je to jediné Bytí, které máme všichni společné.

Jste doma.

 

Až se vrátíte do „normálního“ běžného stavu, tak už nikdy neztratíte to, co jste poznali a pochopili. Že vždy je v pozadí vašeho života a příběhu láskyplný zdroj Bytí. A že to není něco, co nejste vy. Ale naopak právě toto jste doopravdu vy : )

A nezapomeňte – dostali jste se „tam“ přes přítomnost a bez pojmenovávání a hodnocení.

 

S láskou

Monika Micajová

www.svetlojelaska.cz